Z babiččina kapsáře o.p.s.

Moji milí Mečováci!
Dneska jsem konečně zhlídla váš koncert.
Ono by se mohlo zdát, že když slibujete „hluboký umělecký zážitek“, tak že třeba můžete kecat… ale vono nééééé!
Klobouk dolů.
Už ten famózní nástup v koncertních kostýmech nenechá nikoho na pochybách, že bude fakt umění.
To, že Evička je skvělá, všichni víme ! Ale, že postavíte sbor! Sbor, který zpívá několikahlasně a vydrží až do konce skladby ve stejné tónině a bez podpory muzikantů – no to je bomba!!!
Tak nějak od dětství tuším, že když se někdo jmenuje Kateřina, tak se dá čekat ladacos… a potvrdily to i další dvě Kateřiny, nejen ta moje!
Musím se přiznat, že pustit se odvážně do nejslavnějších českých árií, to každý nedá. Ale vy jo!!! Při árii Květiny bílé po cestě jsem vážně zauvažovala o tom, že se s Tallerem rozvedu, abych si ho mohla znovu vzít a vy byste nám k tomu hráli a zpívali.
Myslím, že se můžete pustit s klidným svědomím i do baletních kousků. Že na to máte, potvrdily taneční kreace sboru.
Závěrečné „bravo“ to všechno potvrzuje.
Moji milí, ono to možná vypadá, že si dělám srandu, ale vážně: fakt jste SKVĚLÍ!